K filmu Kladivo na čarodějnice jsem natrefil úplnou náhodou, popravdě jsem ani nevěděl, že něco takového existuje, hledal jsem totiž v naší filmotéce snímek Obchod na korce, o kterém jsem vám chtěl povídat, ale osud tak chtěl, že jsem našel právě Kladivo na čarodějnice, zaujal mě ne titulní stranou DVD, ale jménem Otakar Vávra, jehož všichni, aspoň doufám, znáte. Režíroval filmy Krakatit, Jan Hus či Dívka v modrém. S neutuchajícím nadšením jsem film spustil, jako milovníky historie a odpůrce křesťanství, jsem se hlouběji dostával do děje.
Do jedné vesničky je pozván zkušený inkvizitor, který dostane za úkol vyřešit problém jedné stařenky, kterou podezírají z čarodějnictví, však samotný inkvizitor a jeho pucflek (Josef Kemr) už spřádají plány, jak se obohatit a přijít k snadným penězům. Neváhají obětovat stovky nevinných lidí a nepřiměřenými způsoby, na tu dobu, vymáhají z obviněných doznání. Dále se nám tu objevuje postava faráře, který postupem času přichází na kloub inkvizitorovi a celé jeho podvodné živnosti, i když se snaží na všechno kolem upozornit, marně, nakonec i on sám skončí v drábech výsledného soudu a také zaplatí životem. Příběhy, které jsou použity, se opravdu v naší historii odehrály. O to víc nám Otakar Vávra ukazuje, jak hrůzné věci mohou lidé sami na sobě a k tomu stejného vyznání provádět, pokud nejste zatvrzelý křesťan, Kladivo na čarodějnice, bude to pravé pro vás.
Lukáš Buchta
2024 ©