Správci osudu jsou režijním debutem scénáristy takových filmů jako Bournovo ultimátum, Dannyho parťáci 2, či Strážce. Jedná se tedy už o třetí spolupráci Geroge Nolfiho s Mattem Damonem. A jak to do třetice všeho dobrého vyšlo?
Alex Noris (Matt Damon) kandiduje na post senátora a je velmi blízko k jeho získání. Naneštěstí se v novinách objeví skandální fotografie, která jeho triumfální cestu vzhůru zasekne. V osudový večer, který o jeho kariéře rozhodne, se setkává s krásnou a impulsivní Elise. Ta ho natolik inspiruje, že přestože svůj boj o post senátora prohrává, pronese takový proslov, že se pro lidi stává vítězem a zcela jistě favoritem pro další volby. Netrvá dlouho a Alex a Elise se znovu setkávají. Osud? Náhoda? Nebo jen chyba v systému?
George Nolfi napsal scénář podle sci-fi povídky Philipa K. Dicka a přenesl tak na plátno příběh, ve kterém nic není náhoda, ale vše je důkladně naplánováno a řízeno neviditelným byrokratickým systémem, jenž je ve filmu představován legračními pány v kloboucích. Tito pánové dohlížejí na to, aby lidé jednali podle toho, jak jim bylo předem naplánováno. Avšak i tomu nejlepšímu byrokratickému systému stačí jedna malá nepozornost na to, aby se otřásl v základech. A tak se stane, že se Alex a Elise znovu setkávají, aniž by jim to kdokoliv naplánoval. Vzniká mezi nimi silné pouto, které jim nedovoluje jeden na druhého zapomenout a to i přes to, že všichni ti, co řídí jejich osudy, dělají všechno proto, aby svou chybu napravili a ti dva se už nikdy nesetkali.
Nolfiho snímek je poctivým řemeslným počinem, který nenadchne, ale ani neurazí. Jeho velkým plus jsou hlavní dva představitelé – Mattu Damonovi by člověk věřil snad i ty nejbanálnější výroky a mezi ním a Emily Blunt funguje taková chemie, že sám divák je od první chvíle přesvědčen o tom, že si ti dva byli souzeni. Problém filmu je spíš v tom, že divák, který zhlédl nějaký ten trailer, mohl nabýt dojmu, že se jedná o sofistikovaný thriller á la Matrix, byť s výraznou romantickou linií. Takový divák si až teprve na konci filmu uvědomí, jak se zmýlil, neboť Správci osudu jsou více než akční poetičtí a více než o pronásledování či ovládání lidí jsou o lásce. Vše je navíc stylizováno v jakémsi retro stylu, takže nakonec přistoupíme i na ty pány v kloboucích. Zdejší New York není tím chaotickým místem, které známe ze současných amerických filmů, ale je zobrazen spíše naivnějším staromódním způsobem jako vystřiženým ze starých sci-fi filmů. Vše dobře funguje, děj plynule ubíhá kupředu a nakonec se dočkáme i nějaké té filozofické myšlenky, která by bývala mohla být do děje více zapracována, ale budiž to Nolfimu odpuštěno. Jeho film si totiž rozhodně nehraje na nic víc, než čím je a je pouze na vás, zda na tuto moderní pohádku o jedné osudové lásce přistoupíte. Jeho idealismus a určité staromilství budou nakonec tím, co si z filmu nejvíc zapamatujete, a čím do jisté míry vyčnívá ze současné produkce. Ačkoliv mi to nedá, a přeci jen musím mít výhrady k jeho konci. Protože neznám Dickovu povídku, nevím nakolik je to vinou věrnosti předloze a nakolik je to vinou scénáře. Ať tak, či onak, konec na mě působí jakoby si autor najednou nevěděl rady, jak to všechno vyřešit a tak sáhl po tom nejjednodušším a dost banálním řešení, které trošku zklame, a které je právě tím, co z filmu dělá onu naivní pohádku. Je to škoda, protože rozehráno to bylo zdařile a dobrý konec mohl film povýšit na ještě kvalitnější podívanou, která by vyvolala i to zmiňované nadšení.
Monika Fülöp
2024 ©